Zpětná ohlédnutí po česku

Motto: „Kdo nezná svoji minulost, zaslouží si, aby ji stále prožíval!“
         „Budoucnost je období, kdy je nám dobře!“
Psáno pro Strašický pytlík.

     Dva citáty moudrých lidí, které velmi přesně vystihují současnou situaci v našem státě. Nepoučitelnost z minulosti a nalhávání si nesmyslů o světlých zítřcích, které si neumíme představit. Téměř neustálé hledání jiných cest, kterými dosud nikdo nešel může sice vést někdy na vrchol, ale většinou vede na kraj propasti. V politice to platí téměř na 100 %. Vše co je v politice možné udělat už uděláno bylo. Jenže u nás neustále hledáme nějakého křížence komunismu a tržního hospodářství, který ještě nikde vytvořen nebyl a ani vytvořit nejde. Naše minulost je období vzletů a pádů, na které lze být hrdý, ale za které by bylo možné se občas i stydět. Měli bychom si minulost stále opakovat a analyzovat a po průs…. obdobích to pak dělat jinak a neopakovat hlouposti, které jsme už jednou, nebo i vícekrát udělali. Problém je, že vyšlapané cestičky nechce nikdo moc opouštět a tak neustále většinově volíme populisty, slibovače, podvodníky, aby nás zavedli k „lepším zítřkům“, kde se budeme mít všichni jako v bavlnce, nebudeme muset nic dělat, na nic myslet, jen jít, pít, spát a vymýšlet jak nad druhými vyhrát bez boje. Kde si budeme všichni rovni, zejména v příjmech. Kolik toho za ten příjem uděláme už tak zásadní není.

     Samozřejmě se vždy najde postava, která slíbí, že se historie už nebude opakovat, že už se obyčejní lidé budou mít jen dobře, budou bohatí a nebudou muset moc dělat. Dost lidí věří tomu, že za ně někdo zatočí s lumpy, které znají jen oni, že potrestá jejich špatné sousedy, kteří …..Už většinou zapomenou ti noví vůdci doříct, že budou ostatní lidé třeba muset bojovat, nebo někteří nebudou vůbec. Byl opět první máj a bylo mnoho příležitostí lidem sdělit, jaká krásná budoucnost nás (některé) čeká, když budeme volit jen jejich strany. Jen pár ukázek jak si to někteří představují. Docela mě jímá hrůza z toho, co někteří představují jako naši budoucnost. Docela je mi líto těch lidí, kteří chtějí vrátit minulost. Vypadá to, že ji buď neznají (což je omlouvá), nebo znají (což je dost zvrácené).


     Ano jsou zde ještě strany, které dosud nevládly, které mají recepty na blaženost v budoucnosti, pořádek a zatočení s cizí korupcí. Nikdo nikomu nebrání je zvolit a vyzkoušet si, jak své sliby splní. Nelze v demokratickém světě zařídit, aby lidé za volební zástěnu povinně šli a povinně volili všichni stejně. To šlo v minulosti, kdy každý pocítil ve svém životě to, že nešel volit a dokonce i to, když šel za plentu něco s tím jediným volebním lístkem dělat. Naštěstí už je dnes v zákoně, že pokud chce někdo volit, musí povinně za plentu a skončilo období tzv. „manifestačních voleb“, kdy bylo normální za plentu nechodit.

     Totéž platí i obráceně, tedy velmi složitě lze někomu zakázat, aby kandidoval. Skoro každý člověk starší 18 let má dnes možnost kandidovat, slibovat a po zvolení pak řídit to, kam kandidoval. To, zda mu ostatní lidé věří či nevěří je jen jeho věc. Jeho věcí je, zda je mezi lidmi oblíben, či ne. Jeho věcí je, jak to má srovnané v hlavě, jak daleko je schopen si srovnat v hlavě budoucnost, nakolik zná minulost, aby nedělal boty jako jeho předchůdci. Každý se dnes může obklopit lidmi, se kterými má podobné názory na mnoho věcí kolem nás. Já osobně mám trochu problém s kamennými politickými stranami, jejichž vedení je kdesi daleko a nutí mě souhlasit i s věcmi, na které nemohu mít vlastní názor. Je sice pravda, že se dnes mohu angažovat v politické straně a demokraticky předkládat návrhy, nicméně více se mi líbí diskuse o problému, než jen hlasování o něm. Komunální volební program pro obec zpracovaný „na ÚV v Praze“ je výsměch demokratickému volebnímu systému. Ještě pořád je u nás tento hloupý zvyk zakořeněn. Ještě pořád spoléhají některé Strany na to, že to všechno jednou budou opět řídit „z ÚV“. Ještě jsou tady lidé, kteří nevěří ve svobodnou občanskou společnost, ale chtějí centrálně řízenou společnost.

     I důvody, proč lidé kandidují, jsou různé. Od ušlechtilých myšlenek, až po úplnou schizofrenii anebo touhu ukojit vlastní narcismus. Od nezištnosti až po touhu po rychlém zbohatnutí. Kdysi jsem v ČNR slyšel historku o tom, že se v Anglii stal někdo úspěšným politikem za slib, že zajistí postavení autobusové zastávky kdesi. Byl zvolen, slib splnil a začal dělat politiku. Znám docela dost politiků, kteří nic neslíbili, nic nesplnili, ale stali se politiky. V posledních volbách mnoho lidí sedlo na lep slibů politické strany Věci veřejné. Rozčarování a důsledky této volby nyní už cítíme a ještě více pocítíme - jeden každý - tvrdím. Odhaduji, že se blíží další mimořádné volby a myslím si, že vstanou noví bojovníci za lepší zítřky a slibovači blaženosti. Jak jsem už napsal, mají na to právo. My voliči bychom se měli ohlédnout (není to tak dlouho, co nám VV slíbili docela krásné věci) a velmi se rozmyslet zda uděláme tu hloupost s jejich volbou ještě jednou. Politické strany se rodí a rodit budou. Musejí také logicky umírat. Zažili jsme konec mnoha politických stran a víme, že to není zas taková tragedie, jako když jim prodlužujeme volbami život a ničíme si tak svůj vlastní!

Ing. František Nerad