Po roce 1989 u nás byla ukončena éra
centrálního plánování a řízení hospodářství a velká část řídících
a rozhodovacích kompetencí byla na základě evropských principů
subsidiarity převedena ze státu na nižší úroveň rozhodování. Je nutné
podotknout - včetně úrovně občanů samotných. O mnoha věcech si dnes lidé
již rozhodují a musejí rozhodovat sami - včetně družstevníků. Je nemilé,
že obchodní zákoník z roku 1991 udělal de jure ze všech družstevníků
„podnikatele“, aniž s nimi vedl jakékoli diskuse. Na druhou stranu však
je nutné ocenit, že na ně tak převedl i odpovědnost za své vlastní
rozhodování a umožnil jim rozhodovat si samostatně. Zatím to však příliš
netíží a tak např. počet podaných žádostí o převod družstevních bytů
do vlastnictví, bez dalších dotazů a podmínek to pouze podtrhuje. Pouze není
dnes možné přesně určit, do jaké míry tomu lidé porozuměli a kolik
odpovědnosti si připouštějí...
Získat družstevní byt v době
rozkvětu výstavby družstevních bytů (v sedmdesátých a osmdesátých
létech minulého století) bylo většinou pouze otázkou chtění nebo nechtění
člena samotného. Jeho zásluhy o získání pozemků, úvěrů, dodavatele,
rozhodování o typu výstavby o technologii výstavby atd. byly degradovány na
povinné hlasování o povinných usneseních bývalých bytových družstev,
zakládaných podle zákonů platných před rokem 1989. Je nutné podotknout,
že to členy ani moc nezajímalo a na jejich ochranu je nutné říci, že jim
to stát ani příliš neumožňoval a ani nevyvracel. Státní plán jim družstevní
byty naplánoval.
Jenže družstevník fungující v bytovém
družstvu transformovaném do podoby podle obchodního zákoníku z roku
1991na sebe přebírá zcela automaticky odpovědnost i za zbytek rozhodování
o výstavbě – tedy nejen že „chce byt“, ale měl by vědět a rozhodnout
o tom, jak získá úvěr, kde sežene pozemek, jaký dům si postaví a kdo a
jak mu ho bude stavět. O všech těchto věcech musí spolu s ostatními
spolurozhodnout a to je dnes, podle mého názoru, velmi velký problém. Pokud
to neumí, všechno si bude muset koupit a to nebude levné.
Podle statistik prý současná bytová
družstva evidují 48 000 nebydlících členů! Kde jsou? Kdo to je? Kdo je
zastupuje? Proč pro ně jejich bytová družstva nestaví? Na co ti členové
čekají? Jak na členských schůzích prosazují svá práva a jak pro ně
hlasují jejich bydlící kolegové? Obchodní zákoník říká jasně: §
221 (1) Družstvo je společenstvím neuzavřeného počtu osob založeným
za účelem podnikání nebo zajišťování hospodářských, sociálních
anebo jiných potřeb svých členů.
Podle mne, je základní potřebou nebydlícího
člena družstva bydlet a družstvo – tedy ostatní členové - by měli dělat
pro tento cíl všechno. Dělají to? Je legitimní položit si otázku: Proč
to nedělají a jak si představují to dělat? Do dnešních dní nepadl jediný
náznak nějakého řešení s výjimkou několika desítek nástaveb a
byly a jsou z toho pouze problémy.
Stát v současné době přichází
s podanou rukou a nabízí zákon o podpoře výstavby bytů bytovými družstvy,
který má ovšem jednu podmínku. Družstvo musí být „non for profit“,
tedy neziskové. V podstatě by nemělo dělat nic jiného, než
„postavit se státní podporou byty pro své členy“!!! Je legitimní položit
si další otázku: Jsou tady v ČR taková družstva? Pochopitelně
nejsou. Musela by to být družstva právě založená a musela by se skládat
ze samých nebydlících členů, kteří se rozhodli půjčit si od státu, složit
část peněz, koupit si pozemky, vybrat typy staveb, vybrat firmy a nebo si
vyhrnout rukávy a začít stavět svépomocí. Nevěřím, že to dnes někdo
dokáže. Zcela určitě ne ve velkém, tedy postavit minimálně 48 000 bytů +
další neodhadnutelný počet nebydlící nečlenů bytových družstev. Já to
odhaduji na 100 000 zájemců v první chvíli po schválení zákona. Vycházím
ze zkušeností obcí, které evidují stejně jako bytová družstva desetitisíce
žádostí o nájemní byty, pokud je vlastní. Při průměrné ceně bytu
jeden milion Kč na to stát prostě nemá.
Logicky souběžně s tímto návrhem
zákona se zde hlásí současná bytová družstva, která ve velké míře
„spravují majetky svých členů“ – tedy podnikají. Zcela určitě
nastanou potíže! Pokud nikdo nebude státní peníze hlídat, ztratí se,
ostatně jako v mnoha dalších případech po listopadu 1989. Nebydlící
členové zůstanou dále nebydlícími členy a noví členové se stanou bydlícími.
Kdyby bývala družstva „jako podnikatelské subjekty“ chtěla, již by dávno
podnikala v bytové výstavbě. Jenže počet nebydlících členů ve stávajících
družstvech je tak malý, že není schopen přimět zbytek družstva k podnikání
ve prospěch menšiny. Tvrdí-li Svaz českých a moravských bytových družstev,
že spravuje asi 700 000 bytů – má minimálně 700 000 členů bydlících a
proti tomu nemělo 48 000 nebydlících členů nikdy šanci prosadit, aby pro ně
byly postaveny byty.
Nebydlící členové musejí ze stávajících
bytových družstev vystoupit, založit svá bytová družstva a postavit si své
vlastní bydlení. Pak lze souhlasit s tím, aby jim byla poskytnuta jistá
státní podpora. Stále však je nutné mít na paměti, že veškeré rozhodování
bylo po roce 1989 přeneseno na jednotlivé členy družstev a ti musejí o všem
rozhodnout. Jak říkal jeden z průkopníků českého družstevnictví
František Cyril Kampelík: „Co jednomu nemožno, všem dohromady snadno.“
Když jim stát pomůže, bude jen dobře. Ostatně zahraničních vzorů je
kolem naší země dostatek. V této oblasti bychom měli upustit o
prosazování specifické české cesty pro bytovou politiku a pro družstevnictví
zvláště. V Evropě totiž platí Mezinárodní družstevní principy
schválené v Manchesteru v roce 1995 a které říkají:
Definice družstva
Družstvo je nezávislým sdružením
osob, které se dobrovolně spojily s cílem upokojit své společné
ekonomické, sociální nebo kulturní potřeby prostřednictvím organizace,
kterou společně vlastní a demokraticky řídí.
Družstevní hodnoty
Družstva jsou založena na demokratických
hodnotách jako je svépomoc, rovnost, spravedlnost a solid
arita.
V souladu s družstevními tradicemi se členové družstev řídí
takovými morálními principy jako je čestnost a otevřenost jednání,
spoluodpovědnost za dění ve společnosti a péče o druhé.
Družstevní principy
V souladu s demokratickými
hodnotami uskutečňují družstva své cíle na základě následujících
principů:
- princip: Samostatnost a nezávislost
Družstva jsou samostatnými a
nezávislými organizacemi spravovanými svými členy. Zajištění demokratické
správy a zachování družstevní nezávislosti je základní podmínkou při
jednání družstva o spolupráci s jinými organizacemi a institucemi, včetně
vlády, nebo při získávání finančních prostředků z vnějších
zdrojů.
princip: Dobrovolné a otevřené členství
Družstva jsou dobrovolnými
organizacemi, otevřenými pro všechny osoby, které mohou využívat jejich
služeb a jsou ochotny plnit členské povinnosti bez diskriminace pohlaví,
společenské, rasové, politické nebo náboženské diskriminace.
princip: Demokratické řízení
Družstva jsou demokratickými
organizacemi spravovanými s
vými členy,
kteří se aktivně podílejí na plánování, řízení a kontrole jejich činnosti.
Muži a ženy, kteří pracují ve volených funkcích, jsou zodpovědni přímo
členské základně. Družstva na všech stupních se řídí demokratickými
principy, všichni členové mají v zásadě stejné hlasovací právo
(jeden člen, jeden hlas).
princip: Podíl na majetku
Družstevníci se podílejí na
vytváření majetku družstva a kontrolují jeho využití. Alespoň část
tohoto majetku je obvykle v nedělitelném vlastnictví družstva. Členové
obvykle dostávají podíly na zisku podle výše majetku,který vložili do družstva.
Členové rozhodují o použití zisku družstva na některý z následujících
účelů: na vlastní rozvoj družstva je-li to možné na vytvoření rezerv z nichž
alespoň část se stane součástí nedělitelného majetku družstva; na členské
výhody, které jsou v poměru k hospodářskému vztahu člena k družstvu
(např. výše nákupů ve spotřebním družstvu) a na další účely schválené
členskou základnou.
princip: Samostatnost a nezávislost
Družstva jsou samos
tatnými
a nezávislými organizacemi spravovanými svými členy. Zajištění
demokratické správy a zachování družstevní nezávislosti je základní
podmínkou při jednání družstva o spolupráci s jinými organizacemi a
institucemi, včetně vlády, nebo při získávání finančních prostředků
z vnějších zdrojů.
princip: Výchova, školení a informace
Družstva zajišťují výchovně
vzdělávací programy pro své členy, volené funkcionáře, řídící
pracovníky a zaměstnance tak, aby co nejefektivněji přispěli k rozvoji
družstva. Informují širokou veřejnost, především mládež a významné
osobnosti, o charakteru a přednostech družstevnictví.
princip: Spolupráce mezi družstvy
Družstva slouží co nejlépe svým
členům a přispívají k rozvoji družstevního hnutí ve spolupráci s dalšími
družstevními organizacemi na místní,
národní a mezinárodní úrovni.
princip: Spoluodpovědnost za společnost
Družstva usilují na základě
programu schváleného svými členy o dosažení trvale udržitelného rozvoje
společnosti.
Poprvé zveřejněno na www.stranaos.cz, do údaje "počet přečtení" vložen údaj k 1. 5. 2010.