40. výročí Limitů růstu

Pavel Nováček, člen řídící rady Millenium Project píše ke 40. výročí vydání první zprávy Římského klubu. Měla její varování smysl?

     V březnu 2012 uplynulo 40 let od vydání první zprávy Římskému klubu nazvané „Limity růstu“, kterou připravili Američané Dennis a Donella Meadowsovi společně s norským akademikem Jorgenem Randersem. Autoři použili matematický model, z dnešního pohledu velmi jednoduchý, který zkoumal pět hlavních světových trendů: zrychlující se industrializaci, populační růst, potravinový problém, vyčerpání neobnovitelných zdrojů a zhoršování kvality životního prostředí. Všechny trendy charakterizovala exponenciální křivka. Exponenciální růst v prostorově ohraničené biosféře však nemůže trvat nekonečně dlouho, dříve či později narazí na své hranice. Autoři proto v roce 1972 třeba předpověděli, že k vyčerpání ropy dojde za 31 let, tedy v roce 2003. калина
имбирный чай

     Pesimistické prognózy se nenaplnily z několika důvodů. Podařilo se vyvinout úspornější technologie, byla objevena některá nová ložiska ropy i dalších surovin. Od 70. let 20. století se také poměrně úspěšně rozvíjela recyklace a některé zdroje jsme dokázali nahradit jinými, dostupnějšími. Přesto však varování manželů Meadowsových obecně platí: exponenciální růst je v omezeném prostoru s konečným množstvím zdrojů skutečně dlouhodobě neudržitelný.

     Jaký je „stav světa“ čtyřicet let po vydání Limitů růstu? Globálním trendům, rozvojovým příležitostem a rizikům, kterým civilizace čelí, se již šestnáct let soustavně věnuje Millennium Project (www.millennium-project.org). Před čtyřiceti lety na planetě žilo něco přes tři miliardy obyvatel. Dnes je nás přes sedm miliard. Všichni chceme jíst a pít a uspokojovat svoje další potřeby. Do poloviny století přibudou na Zemi podle odhadů OSN další 2,3 miliardy lidí. Narůstá také délka života, což je jistě pozitivní trend. Plyne z něj ovšem, že zatímco roce 1950 pracovalo na jednoho důchodce staršího 65 let dvanáct lidí v produktivním věku, v roce 2050 by to měli být už jen čtyři lidé, což může vést k mezigeneračním konfliktům. Už dnes jsou arabské a jiné muslimské státy plné nezaměstnaných mladých lidí, z nichž mnoho nevidí jinou možnost než pokusit se odejít na Západ.

     V absolutní chudobě stále žije přes 900 miliónů obyvatel, 13 % světové populace. Na svoji obživu mají méně než jeden a čtvrt dolaru na den. Propast mezi chudými a bohatými se uvnitř států i mezi státy navzájem se naopak rozšiřuje. Polovinu nových dolarových miliardářů loni vyprodukovaly země BRIC - Brazílie, Rusko, Indie a Čína.

     Možná nejvážnější hrozbu však představuje terorismus a organizovaný zločin, který jej často financuje. Celkové příjmy organizovaného zločinu dosahují 2000 – 3000 miliard dolarů, což je dvojnásobek celosvětových výdajů na zbrojení nebo také padesátinásobek ročního rozpočtu České republiky.

     Život se na přelomu tisíciletí neuvěřitelně zrychlil. Ještě před 25 lety jsme téměř neznali internet, webovou síť, stolní počítače, či mobilní telefony. Neexistovala Světová obchodní organizace a mnozí ani nesnili o tom, že by země střední Evropy jednou mohly být členy NATO, nikoliv Varšavské smlouvy. Neexistovala téměř debata o přínosech a rizicích globalizace nebo geneticky modifikovaných organismů. Neuvědomovali jsme si, jakou metlou se stane AIDS. Na druhou stranu se hodně lidí obávalo, že svět může zaniknout ve třetí světové válce, jaderného arzenálu na to měl východní i západní mocenský blok více než dostatek.

     Jakých bude svět za příštích 25 let, kdy dnešní středoškolští a vysokoškolští studenti budou na vrcholu sil a převezmou řízení společnosti? Těžko říct a všechny pokusy o přesnou předpověď by určitě selhaly. Přesto je dobré, dokonce nutné o budoucnosti přemýšlet, protože není neodvratně předurčená. Můžeme ji ovlivnit svými individuálními volbami. Je dost možné, že tím zásadním faktorem, který předurčí, jak se lidé vypořádají se současnými problémy, bude čas. Čas jako neobnovitelný a vyčerpatelný zdroj, který nám jednou bude bolestně scházet, pokud budeme globální výzvy ignorovat nebo bagatelizovat.

(Podrobnější informace lze nalézt v článku autora „Lidstvo v bodě obratu“ v časopise Respekt, 14 – 15/2012, str. 75 – 78)