Z počátku naše evropské předsednictví vypadalo tak, že by mohlo pomoci vládě k polidštění. A vskutku – Topolánek jednal o plynu, bojoval proti protekcionizmu Francie – tedy i proti vlastní filosofii obrany „národních zájmů“ – také protekcionizmu a Poslaneckou sněmovnou byla schválena Lisabonská smlouva.
K polidštění bylo nakročeno, nekoná se však, vláda ztratila důvěru i kvůli tomu, že se v ODS objevili realističtí politici, kteří viděli, že bez Lisabonské smlouvy bude Evropská unie málo akceschopná – následovala reakce ultrakonzervativců (Tlustý a Schwippel), kteří pomohli vládu svrhnout. Neskrývaná nechuť prezidenta Klause vůči Zeleným může mít racionální jádro v podpoře jádra a betonové lobby – odchodem vlády se o rok dříve přibližuje možnost výstavby dalších bloků Temelína – v tom si jistě notuje s ČSSD.
Vláda se dostávala i do mezinárodní izolace po Topolánkových slovech o cestě USA do pekel při řešení krize a poté, co začínalo být jisté, že ratifikace LS se stále oddaluje.
Prezident USA Obama se také v sobotu při příjezdu do Prahy nerozpakoval dát najevo, že raději než s hostiteli posedí s manželkou a v neděli s Václavem Havlem.
Předčasný odchod vlády tak zůstává historicky nevyužitou šancí vládnoucích stran předvést, že umějí vládnout Evropě. Předvedly však, že neumějí vládnout ani doma. Jakákoliv jejich příští kritika byrokratů v Bruselu bude krajně nevěrohodná.
Pokud vznikne úřednická vláda, může být efektivnější při řešení krize i při komunikaci s partnery v EU.